Táto kniha, ktorú som kúpil v predajni „Dobrá kniha“ za 291 Sk [≈ 11,22 €] (vydalo ju Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2002), na mňa urobila zatiaľ najlepší dojem zo všetkých diel veriacich vedcov, ktoré som prečítal. Fyzik a teológ v jednej osobe v nej veľmi kultivovane, prístupne a jasne, bez akýchkoľvek náznakov fundamentalizmu, popisuje podstatu vzťahu vedy a viery. Povedal som si, že ak by ma o opodstatnenosti kresťanstva mal niekto presvedčiť, bude to určite on. Veď posúďte sami jeho otvorenosť:
„Bible nepochybně obsahuje pravdy o Bohu; nepochybně přivedla mnoho lidí k duchovně hlubokému životu a k velmi velkorysým činům… Avšak obsahuje také málo povznášející materiál, kde se mluví o aktech genocidy, prezentovaných jako boží příkazy, o pomstychtivých kletbách nad nepřáteli, o sadistických symbolech věčného mučení.
Adekvátní a čestný přístup k bibli musí brát v úvahu všechny tyto rysy…
Ježíš byl potulný neoficiální učitel, prorok a divotvůrce v pohraniční provincii ňímské říše. V soudobých sekulárních dějinách nezanechal prakticky žádné stopy. Jeho význam je právě v jeho tvrzení, že je v něm jedinečným způsoben přítomen Bůh…
Tak jako Newton musí ustoupit Einsteinovi a Bohrovi, tak existuje posun paradigmatu mezi ranými izraelskými kmeny s jejich místním božstvem JHVH, a pozdějším poznáním jediného Pána celé země, který chce spásu všech lidí.“ (str. 118 – 119)
FORMA
Táto kniha ma milo prekvapila autorovou otvorenosťou, jasnosťou a – zdá sa – aj serióznosťou. Autor sa nepokúša podvádzať ani klamať, čo je u apologétov kresťanstva vlastnosť pomerne zriedkavá. Otvorene pripúšťa, že to, čo hovorí o viere, sú naozaj iba dohady. Formálne sa to prejavuje okrem iného tým, že väčšinu svojich tvrdení formuluje podmieňovacím spôsobom, napríklad: „Je-li Ježíš více než člověk, pak je možné, že nebyl vázán smrtí; vstal-li Ježíš z mrtvých, pak je možné, že je více než pouhý člověk.“ V kľúčových momentoch sa však aj on uchyľuje ku kategorickým vyhláseniam, ale robí tak naozaj zriedkavo a bez akéhokoľvek pokusu o zahmlievanie. Jednoducho, v jeho prípade je čitateľovi úplne jasné, čo treba považovať za vedecky overenú pravdu, a čo iba za autorovu hypotézu.